A hele, robot. Paráda! Dá se do tebe zapojit fleška,
že jo?
Dá. Ale proč bys to dělal?
Potřebuju vyrenderovat model budovy a ten počítač, co tu máme, je pomalej zasekanej krám.
A já jsem zase hrozně línej. To vyjde nastejno.
Ale nekecej. Za pokus to stojí!
Dřív, než stačil líný robot namítnout něco dalšího, už měl v hlavě zapojený flash disk.
Vždyť je to nějaká divná kříženina Eiffelovky a Ještědu! Tohle tady ti architekti vymýšlí? Kdyby raději nedělali nic, tak, jako se o to snažím já…”
Mám pro tebe parádní úkol, robote!
A jéje.
Nějaký trouba mi tady sesypal všechny šrouby do jedné krabice. Potřeboval bych je roztřídit podle velikosti.
No, moc se mi do toho nechce. Ale použiju na to algoritmus Quicksort a bude to hned.
No tak paráda! Tak se do toho dej.
Líný robot vzápětí ke své nelibosti zjistil, že algoritmy pro třídění dat nejsou tak úplně aplikovatelné na fyzické objekty reálného světa. A na protest již bylo pozdě.
To mám za to, že jsem souhlasil, že mu pomůžu. Měl jsem ho rovnou někam poslat…
Robote, jdeš jako na zavolanou. Zasekla se nám třepačka a máme tady sadu vzorků, co potřebují pořádně promíchat.
Nebylo by jednodušší sehnat jinou třepačku?
Tohle byla poslední třepačka, co máme, tu druhou rozbil včera student, který ji dal do mikrovlnky, aby mu během ohřevu míchala oběd…
*povzdech*
Líný robot se neochotně dal do protřepávání vzorků. A brzy zjistil, že „sada vzorků“ znamená něco jako „mnohem víc vzorků, než byste chtěli“.
Bych to nechal za trest dělat toho troubu, co rozbil třepačku. Proč to vždycky odneseme my, roboti?
Robote, potřeboval bych pomoct narovnat tyhle trubky.
Copak jsem Bender?
Vím, že nejsi. Však on ale věci ohýbal, ty je budeš narovnávat, takže problém s tím nevidím.
Ach jo…
Líný robot se, ačkoliv nerad, dal do narovnávání trubek. Šlo to docela ztuha.
Vždyť je to jedno, jestli se ohýbají nebo narovnávají, námaha je to stejná! Ach, ty lidi…
Snad nechceš jít na Ústav nových technologií?
Chci se tam nechat pozorovat. Jak spím.
Bacha, kamaráde, tam se s roboty dějí věci. Byl tam někdo s matematickým modelem a pak ti, co ho pochopili, už nikdy nepřišli.
Líný robot urychleně zařadil zpátečku.
Kdo ví, co by se tam se mnou stalo! Ale pokoj by mi tam určitě nedali!
Hmm, „WC“. Vtipná zkratka. Snad tam bude klid.
Robot otevřel dveře a to, co za nimi uviděl, ho přimělo se rychle otočit k odchodu.
Myslím, že moje databáze by se bez takhle detailních informací o lidském vylučování obešla!
Už zase je potřeba vytřít chodbu a vyluxovat!
No… tak to udělejte, vždyť jste uklízečka…?
A ty jsi stroj. A k čemu jsou stroje?
Ale ne…
Přece k tomu, aby usnadnili lidem práci. Tak neodmlouvej a šup šup!
Líný robot velmi neochotně přepnul na svůj úklidový režim a začal uklízet chodbu.
Hmpf… prej usnadnit práci… dřít tady za ně, to chtějí abych dělal!
Proč se na mě díváte tak zahloubaně?
Nezdá se mi styl tvojí chůze. Je taková moc kolébavá. Myslím, že potřebuješ zkalibrovat gyroskop.
Nesmysl! Chodím úplně normálně, vždyť jsem zvládnul dojít sem. Co chcete dělat s tím šroubovákem? …
Boční kryt byl vzápětí dole. A elektrotechnik se pustil do práce. Nepříjemná to zkušenost.
Taky nesnášíte ten pocit, když se vám někdo vrtá něčím dlouhým a ostrým v hlavě?
Haló? Je tam někdo?
Zkuste poznat, jestli jsem robot, když mě nevidíte!
Jsem robot!
Špatně, jsem člověk! Počkat … sakra, to jsem neměl prozradit.
…
Robot nechápal, co se právě stalo.
Ti lidé jsou občas vážně divný druh…
Co se to píše tady na té ceduli?
ZDE JE ROBOTICKÁ LABORATOŘ
Aah!
Robot se dal na útěk. Ty hrůzy, co si představil, byly nepopsatelné.
Pomoc, pokusy na robotech! Jak je možné, že je tohle v 21. století ještě legální?!
Jé hele, vláčky. Na to bych se mohl dívat do nekonečna…
Hmm, archiv. Jsou tu staré diplomky. Tohle zní zajímavě: „Efektivita robotických nástrojů“.
Robot se začetl, po chvíli však znechuceně diplomku odhodil.
To je ale nechutné. Ti lidé jsou vážně sadisti. A ještě mu za tohle dali titul!
Zdravím tě, robote. Mám tady krabici starých dokumentů, potřebuji, abys je skartoval.
To jako vážně? Jsem mnohem vyspělejší a chytřejší stroj než nějaká skartovačka. Vážně mám dělat tohle?
Jo, chytrý rozhodně jsi. Jako rádio. Tak už neodmlouvej a dej se do toho.
Ach jo…
Líný robot začal skartovat dokumentaci. Kdyby šlo o pár listů, bylo by to hotové raz dva, ale byla toho celá bedna.
Mohli to spálit, dát sežrat psovi, rozpustit v kyselině u tý chemikářky o pár dveří dál, nebo to dát na záchod místo toaletního papíru… ale ne, oni s tím musejí otravovat mě.
No výborně, mám tu exemplář!
O vás jsem slyšel… nejste vy profesor Nosek? Ten co se zabývá roboty co místo chůze balancují na jednom kole?
Ano, to jsem já. Takže určitě tušíš, co tě čeká.
Ale ne…
Profesor posadil robota na jednokolku: „Ukaž, jak ti to půjde, chlapče!“. Robot měl co dělat, aby sebou okamžitě nesekl o zem.
Takový hloupý nápad! V čem je tohle lepší než chůze? Já se snad zabiju!
No vida, tady je konečně docela klid. Uvelebím se támhle v koutě vedle té plechové bedny…
Ona „plechová bedna“ byl ve skutečnosti zdroj, který někdo velmi chytře zapomněl vypnout a vypojit z něj kabel. Jakmile na něj robot šlápnul, spojil se obvod a robot na vlastní kastli pocítil, jaké to je „dostat dvě stě dvacet.“
Dokázali jste to!
Robot otevřel dveře a přivítal ho magický pohled. Všude spící roboti, klid a žádní otravní lidé, kteří by ho zahrnovali nesmyslnými úkoly. Líný robot se uvelebil u stěny na prázdném místě a konečně si mohl pořádně odpočinout.
Kancelář elektrotechniků? Slyšel jsem, že by se sem dalo možná někde v rohu schovat…
Zatáhnul jsi za kliku, ale dveře jsou zamčené.
Stále nemáš po ruce klíč, kterým bys odemkl dveře.
Kancelář elektrotechniků? Slyšel jsem, že by se sem dalo možná někde v rohu schovat…
Vypadá to, že je zamčeno. Nemohl by sem padnout ten klíč, co jsem našel?
Ten klíč, co jsem našel vypadá, že by mohl tyhle dveře odemknout
Docela by mi bodlo, kdybych se už mohl někde složit…
Dveře jsou zamčené.
Dveře jsou zamčené.
Nezacláněj, kámo, copak nevidíš, že tady se maká?
Hledám nějaký plac daleko od lidí, kde bych mohl složit hlavu a nikdo po mně nic nechtěl. Nešlo by to tady?
Hele, zapomeň. Už takhle je tu sotva k hnutí. To si zkoušej vedle, akorát bacha, aby Ti ve spánku něco neodpájeli!
Líný robot opět odešel s nepořízenou.
To byl ale nezdvořák. A na můj vkus až moc hrr do práce. Ale možná by to fakt stálo za to, zkusit to vedle…
Už zase je potřeba vytřít chodbu a vyluxovat!
No… tak to udělejte, vždyť jste uklízečka…?
A ty jsi stroj. A k čemu jsou stroje?
Ale ne…
Přece k tomu, aby usnadnili lidem práci. Tak neodmlouvej a šup šup!
Líný robot velmi neochotně přepnul na svůj úklidový režim a začal uklízet chodbu.
Hmpf… prej usnadnit práci… dřít tady za ně, to chtějí abych dělal!
Co jsi zač?
Jsem M-3F0, expert na měření fyzikálních veličin. Dokážu změřit více než dva tisíce různých fyzikálních veličin a vychrlit na vás tolik dat, že vám z toho půjde hlava kolem! A samozřejmě vám spočítám i nejistoty, protože všichni víme, že fyziky vlastně ani nezajímá, co vlastně změřili, ale jak moc nepřesně to změřili.
Hm, super… hele, proč na mě svítíš tím laserem?
Jak fyzikální robot řekl, tak také udělal. Líný robot se o sobě dozvěděl spoustu údajů, z nichž žádný ke svému životu nepotřeboval, a přicházely pořád další a další…
Dobrá, dobrá, už stačí, dost, mě to fakt nezajímá, ZASTAVTE HO NĚKDO!
Knihovna! Přečtu si aktuality z robotiky. Snad mě tu nebude nikdo rušit.
Robot se začetl, po chvíli však zklamaně knihu odložil.
Hmmm, všude píšou o práci. To není inspirativní. Tady se mi nelíbí, jdu pryč.
Robote, nadiktuju ti sérii příkazů a ty je provedeš.
A proč jako? Jsem snad cvičený pes?
Neodmlouvej. Jakožto robot se na tebe vztahují Asimovovy zákony robotiky. A ten druhý říká, že robot musí vždy poslechnout člověka, pokud tím neohrozí život jiného člověka.
No dobrá, chytráku, dostal jsi mě. Tak co mám udělat?
OPAKUJ
VLEVO-VBOK
DOKUD NENÍ ZEĎ
KROK
KONEC
KONEC
Kéž by student chápal skriptování tak dobře, jako Asimovovy zákony robotiky. Díky tomuto zacyklenému skriptu skončil robot v nekonečné smyčce obcházení místnosti kolem dokola.
Až o hodně později ho osvobodil kolemjdoucí profesor, který mu přikázal skript ukončit. Nutno podotknout, že u toho jen stěží zadržoval smích.
Jakmile robot vešel, byl doslova bleskově vypuzen zase ven. Ono není dobré s kovovým tělem lézt někam, kde se to ježí kabely pod proudem…
Uf… po tomhle chvíli potrvá, než se vůbec dokážu zvednout.
Pst. Hej, ty.
A…ano? Ty vypadáš dost děsivě…
Nechceš nějakej proud?
Tak do toho fakt nejdu, kámo. PRYČ!
Robot radši vzal nohy na ramena a schoval se na druhé straně budovy. Chvíli trvalo, než se odvážil vylézt ven.
S nějakým divným dealerem proudu nechci nic mít!
…a když zapojíte bipolární tranzistor do takového obvodu, můžete ho použít jako…
Slyším správně, že tam mají přednášku z elektrotechniky? Možná bych se mohl vloudit mezi lidi a chvíli si odpočinout, snad po mně nebude nikdo nic chtít…
Nejprve se to zdálo jako dobrý nápad. Přednáška byla zajímavá, ale robot se omylem přepnul do režimu spánku.
Probudila ho až uklízečka, která vyhrožovala, že ho zamkne, jestli se odtamtud rychle neklidí pryč. A rozespalý robot se tak vyklopýtal ven.
Hledáním jste strávili
Zaujala Vás robotika? Programování, chemie nebo architektura?
Tak rozhodně navštivte web naší fakulty!
Jsem robot. Sloužím lidem.
Pracuji do úmoru na repetitivních úkonech a neznám odpočinek. Jsem unavený k smrti. Nejradši bych vypnul.
Najdi mi místo, kde můžu v klidu složit svou polovodičovou hlavu a zavřít input.
Pomož robotovi najít místnost, kam by se mohl uklidit.
Prozkoumej při tom budovu TULky a zkus ztratit co nejméně času!